Jak sme byli na Voříškyjádě s papírovým psem
Konečně něco zajímavého, co se událo, krom mých příprav na přijímací zkoušky a pravidelných vycházek.
Včera sme si vyrazili na Voříškyjádu. Měla to tedy být původně výstava s možností účasti v agility závodech, ale celkem vzato to nemělo společné a ni jedno - možná ty agility to aspoň připomínalo.
Původně to měla být akce "výstava kamarádčiných psů", a tak jsme natěšení vyrazili s Kentaurem (přeci ho nemůžu nechat doma) jěště o hodinu dřív - špatná domluva.
Když už jsme se konečně našli a nasoukali do kamrádčina auta a dojeli ne zrovna pěkným stylem k hradeckému Intešpáru a našli přejímku psů (respektive hektickou kontrolu očkováků), čekalo nás příjemné překvapení v podobě jedné přátelské slečny. Ta se nejdříve pomuchlala s naším všechmilujícím pejskem a následně nás poprosila, jestli bychom se mohli jít podívat na jejich fenku. A tak jsme šli. Z kufru auta vyskočila hezká fenečka RR (později jsme se dozvěděli že dvouletá). Bohužel na ní působylo tmavé prostředí parkoviště a můj milý, přehnaně aktivní a se všemi se rychle seznamující Kentík příliš a dala to na jevo. Stáhla ocas o maličko vycenila zoubky =( Ovšem nelze jí upřít půvab "ridžbečí" dámy. A abych se dostala k tomu co mě udělalo obrovskou radost a také mě to překvapilo - byli jsme dotázáni, jestli bychom jim tu fenečku nemohli připustit! No považte: na "výstavě" voříšku potká Kentaur svou budoucí nevěstu! Tak tohle mě opravdu dostalo. Když si představím to mé hyperaktivní "štěně" tatínkem, no... Ale na bonitaci se chystáme příští jaro, takže jsme se dohodli že potom bychom moc rádi =)
Ale abych pokračovala: Potom jsme se vydali k "výstavnímu kruhu" (ty uvozovky jsou nutné) a sledovali pana Srstku, jak se pokouší moderovat "výstavu". No, nic moc. Jěště jsem vlastně ani neřekla, jaké psy to mám vlastně předvést. Takže: Kofolku - roztomilá dvouletá kříženka kokra a jezevčíka a Eržiku - 4měsíční holandský ovčák bez PP.
Holky v "kruhu" poslouchaly (teda až na to kde měli) a pan Srstka měl, řekněme, hloupé řeči - posuďte sami, když prohlásil, že 4měsíční štěně už nevyroste atd. Ale to tu řešit nechci. Kenta mi kamarádka musela podržet, a když mi ho potom celého šťastného, že mě vidí, vracela, měla ruce celé vytahané. Chudák nemohl pochopit, že se nemůže předvést on, když to tak umí =)
Potom se měl konat dobrovolný závod v agility. Na to jsem se těšila, ale totálně mě to zklamalo, neboť oni si nejdříve cvičili sami (dejme tomu ukázka výcviku) a vzali malé děti - je pěkné vidět, jak se proplétají slalomem. Potom ale místo další třídy závodníků (byli jsme rozděleni podle lidského věku) začali řešit své tréninky a následovně odešli na oběd a jěště nám zakázali si alespoň překážky zkusit =( Po hodné době se opět oběvili, začali přestavovat parkur a zase běhali oni. Když už se znova odhodlali k tomu, aby vzali další soutěžící, tak jednu třídu zcela přeskočili (v té jsme byli my) a k tomu nechali tyčky na nejnižším stupni. To jsme s Kentem běžet nemohla, protože on by je neviděl (to už máme odzkoušené =)) Takže jsme si z této akce moc pozitivních zážitků nepřinesli, ale Kentíkovi se tam líbylo - a bodejť ne, když tam bylo plno pejsků =)